Časová osa
Od první spatřené ploutve evropským námořníkem po dnešní satelitní sledování kolonií. Patnáct milníků, které tvoří současnou znalost čeledi Spheniscidae.
15
milníků
506
let historie
2
vědeckých objevů
3
ochranářských kroků
Při první obeplouvce Země pozoruje Magellanova výprava v dnešním Magellanově průlivu skupinu "podivných hus" - vůbec první písemný záznam o tučňácích, jak ho znamenal Antonio Pigafetta. Jedná se o tučňáky magellanské.
V 10. vydání Systema Naturae Carl Linné pojmenovává tučňáka brýlového jako Diomedea demersa - první vědecky popsaný druh tučňáka. Do rodu Spheniscus jej v roce 1760 zařadil Brisson.
Johann Reinhold Forster během druhé Cookovy plavby vědecky popisuje tučňáky magellanského, oslího, nejmenšího a skalního jižního. Jeho práce položila základy moderní taxonomie čeledi.
21. ledna kapitán Jules Dumont d'Urville pojmenovává objevenou Adélie Land po své manželce Adéle. Vědecky druh popsali Hombron a Jacquinot z téže expedice o rok později. Tučňák tak nese jméno francouzské manželky kapitána.
Anglický zoolog George Robert Gray formálně popsal tučňáka císařského a pojmenoval ho po Johannu Reinholdu Forsterovi. Druh získal vědecké jméno Aptenodytes forsteri.
Joseph Hatch zakládá zpracovatelskou stanici na ostrově Macquarie. Mezi lety 1870 a 1919 bude pro výrobu oleje zabito přes dva miliony tučňáků královských (king) a tučňáků royal (Eudyptes schlegeli, endemita ostrova) - v některých letech přesahuje roční úlovek 150 tisíc kusů.
Loď Belgica pod velením Adriena de Gerlache zamrzla v ledu Bellingshausenova moře a stala se první expedicí, která přezimovala jižně od antarktického kruhu. Vědci na palubě (mj. Roald Amundsen, Frederick Cook) studovali tučňáky kroužkové a uzdičkové.
27. června, uprostřed antarktické zimy, vyrazili Apsley Cherry-Garrard, Edward Wilson a Henry Bowers ze Scottovy expedice Terra Nova k Cape Crozier sebrat vejce tučňáků císařských. Pět týdnů pochodu při −60 °C ve tmě (návrat 1. srpna) se stalo legendou polárního cestování.
12 zemí podepisuje Antarctic Treaty - kontinent jižně od 60. rovnoběžky se stává neutrálním prostorem věnovaným vědě a ochraně přírody. Komerční lov tučňáků v Antarktidě tím končí.
Gerald Kooyman s pomocí miniaturních time-depth recorderů zaznamenává ponor tučňáka císařského do hloubky 535 metrů, trvající 21,8 minuty - tehdy nejhlubší a nejdelší ponor zaznamenaný u jakéhokoli ptáka.
Francouzský dokumentární film La Marche de l'empereur natočený u Pointe Géologie má premiéru v roce 2005 a v březnu 2006 získává Oscara za nejlepší dokumentární film. Globálně proslavuje životní cyklus tučňáků císařských a obrací pozornost veřejnosti k antarktické zoologii.
Tým Barbary Wienecke u Atka Bay měří ponor tučňáka císařského do hloubky 564 metrů, trvající přibližně 27,6 minuty - překonává Kooymanův rekord v hloubce. Bioenergetická limitace ponoru je tak posunuta dále.
Druhá největší kolonie tučňáků císařských ve světě (Halley Bay, Brunt Ice Shelf) ztratila kvůli rozpadu mořského ledu téměř všechna mláďata tří po sobě jdoucích sezón. Z původních ~14 tisíc párů zbývá jen několik stovek. Klimatická změna přepisuje mapu druhu.
IUCN přeřazuje tučňáka brýlového z kategorie Endangered na Critically Endangered. Globální populace klesla z ~4 milionů na začátku 19. století na pouhých ~19 800 dospělých jedinců. Hlavní příčinou je kolaps populací sardinek a ančoviček v Benguelském proudu.
9. dubna IUCN mění status tučňáka císařského z Near Threatened na Endangered. Modely projektují, že při současné trajektorii ztráty mořského ledu zmizí do roku 2100 přes 90 % světové populace. Druh se stává symbolem klimatické krize.
