CR · Kriticky ohrožený EN: African penguin

Tučňák brýlový

Spheniscus demersus

Jediný tučňák hnízdící v Africe — pobřeží JAR a Namibie. Charakteristické růžové skvrny nad očima a černý hrudní pás. V roce 2024 přeřazen z EN na kriticky ohrožený, populace pod 20 tisíc dospělých.

Tučňák brýlový je jediný druh tučňáka, který hnízdí na africké pevnině. Dospělci měří kolem 60 cm a váží zhruba tři kilogramy; na rozdíl od jiných druhů rodu Spheniscus mají nad každým okem výraznou růžovou neopeřenou skvrnu, která slouží k termoregulaci — za teplého afrického slunce se do ní prohání krev a přebytečné teplo se z ní vyzařuje. Typické jsou také černé linky na hrudi, které v porovnání s příbuzným tučňákem Humboldtovým a magellanským kreslí většinou jen jeden pás. Mezi jihoafrickými místními se druh dlouho označoval jako jackass penguin („oslí tučňák”) — jeho hlasité, do dálky nesoucí volání totiž nápadně připomíná zahýkání osla.

Druh poprvé ilustroval a popsal anglický přírodovědec George Edwards už v roce 1747, vědecky jej pak v roce 1758 pojmenoval Carl Linné ve slavném 10. vydání Systema Naturae. V 19. století stály populace tučňáka brýlového odhadem kolem čtyř milionů jedinců. Drtivý úbytek přinesla staletí drancování kolonií pro vejce a vybírání guana, které slouží jako hnízdní materiál; ve 20. století se k tomu přidal nadměrný rybolov sardinek a ančoviček — hlavní kořisti druhu — a oteplování Benguelského proudu. Výsledkem je, že v roce 2024 zbývalo v přírodě odhadem 19 800 dospělých jedinců a IUCN druh přeřadil z Endangered rovnou do nejvyšší ohrožené kategorie Critically Endangered. Ochrana se dnes soustředí na uzavřené „no-take” zóny kolem hlavních kolonií, odchyt a rehabilitaci olejem znečištěných ptáků a práci nevládní organizace SANCCOB; pevninské kolonie na Boulders Beach a Stony Point, vzniklé teprve v 80. letech, přitahují desítky tisíc turistů ročně a staly se symbolem jihoafrické ochrany přírody.

Fakta

Rod: Spheniscus
Výška: 45–70 cm
Váha: 2.2–4.5 kg
Habitat: Odlehlé ostrovy a pobřežní zátoky s velkými balvany a nízkými skalními útesy, kde druh hnízdí v norách vyhloubených do silných vrstev guana, v přirozených skalních puklinách nebo pod keři. Od 80. let 20. století kolonizuje i pevninské pláže Kapského regionu, kde si pro stín vybírá porosty a zahradní zákoutí.
Délka života: 15 let ve volné přírodě
30 let v péči lidí
Rozšíření: Pobřeží Jihoafrické republiky a Namibie — přibližně 24 ostrovů a několik pevninských kolonií
Boulders Beach (Simon's Town) a Stony Point (Betty's Bay) — pevninské kolonie vzniklé v 80. letech 20. století
Robben Island, Dassen Island, Dyer Island — historicky nejpočetnější ostrovní kolonie
Severní hranice u zálivu Algoa poblíž Port Elizabeth (dnes Gqeberha)
Strava: Drobné hejnové ryby — sardinky, sardele a ančovičky (50 až 300 mm)
Kapští makrely a další menší pelagické ryby
Doplňkově olihně, krevety a drobní korýši
Populace: Populace propadla z odhadovaných **4 milionů ptáků na počátku 19. století** na přibližně **19 800 dospělých jedinců v roce 2024**. V roce 2023 klesl počet hnízdních párů v JAR pod 10 000. IUCN proto druh v roce 2024 přeřadil z *Endangered* na **Critically Endangered** — za rychlým propadem stojí především kolaps populací sardinek a ančoviček způsobený přerybařením a oteplováním Benguelského proudu.

Historie

Druh poprvé vyobrazil a popsal anglický přírodovědec George Edwards v roce 1747 v díle *A Natural History of Uncommon Birds*. Vědecky jej pojmenoval Carl Linné v 10. vydání *Systema Naturae* v roce 1758 jako *Diomedea demersa*; do rodu Spheniscus jej o dva roky později (1760) zařadil francouzský zoolog Mathurin Jacques Brisson. V 19. a první polovině 20. století byly ostrovní kolonie intenzivně drancovány pro vejce a guáno, což druh prakticky nikdy plně nezotavil.