EN · Ohrožený EN: Galápagos penguin

Tučňák galapážský

Spheniscus mendiculus

Jediný tučňák hnízdící na rovníku a dokonce severně od něj — žije jen na Galapážských ostrovech. Přežívá díky studeným mořským proudům (Humboldtovu a Cromwellovu), které do tropických vod nosí ryby. Nejmenší druh rodu Spheniscus.

Tučňák galapážský je jedním z nejzvláštnějších obyvatel Galapážského souostroví — je to jediný druh tučňáka žijící na rovníku a dokonce severně od něj. Dospělci měří kolem padesáti centimetrů a váží dva až čtyři kilogramy, jsou tedy podstatně menší než jejich kontinentální příbuzní z rodu Spheniscus. Černobílé zbarvení doplňuje úzký bílý proužek vedoucí od očí kolem spánků dolů k hrdlu, díky němuž druh poněkud připomíná miniaturní verzi tučňáka Humboldtova. Předkové druhu se na Galapágy dostali pravděpodobně podél studeného Humboldtova proudu, který z chladných vod u jihoamerického pobřeží zahýbá k rovníkovému souostroví a spolu s podpovrchovým Cromwellovým proudem chladí pobřežní vody kolem Fernandiny a Isabely — právě tak chladí, že tučňáci v nich najdou dostatek sardinek, ančoviček a dalších hejnových ryb.

Druh popsal v roce 1871 švédský ornitolog Carl Jakob Sundevall a dnes tvoří celou globální populaci zhruba 1 200 dospělých jedinců, z nichž drtivá většina (~90 %) žije na ostrovech Fernandina a západním pobřeží Isabely. Populace tučňáka galapážského je úzce svázaná s cyklem ENSO — El Niño – Southern Oscillation. Když na východním Pacifiku zesílí El Niño, povrchové vody u Galapág se prohřejí, studené proudy ustoupí a ryby, na kterých druh závisí, zmizí do větších hloubek. Katastrofální El Niño v letech 1982–1983 snížilo populaci o víc než 77 %, podobně drastické propady přinesly i roky 1997–1998 a 2015–2016. Druh je proto citlivý na klimatické změny a oteplování Pacifiku ho podle IUCN řadí mezi Endangered tučňáky, přestože jeho hlavní stanoviště je dobře chráněné v rámci Národního parku Galapágy.

Fakta

Rod: Spheniscus
Výška: 48–50 cm
Váha: 2–4 kg
Habitat: Skalnaté pobřežní útesy s jeskyněmi, trhlinami a ztuhlými lávovými tunely, kde druh hnízdí. Loví výhradně v pobřežních vodách chlazených Humboldtovým a Cromwellovým proudem — teplota moře kolem ostrovů se díky nim drží často pod 25 °C, což je na rovník neobvyklé.
Délka života: 15 let ve volné přírodě
20 let v péči lidí
Rozšíření: Ostrov Fernandina a západ Isabely (≈ 90 % populace)
Menší kolonie na Santiagu, Bartolomé, severní Santa Cruz a Floreaně
Endemit Galapág — nevyskytuje se nikde jinde
Strava: Drobné hejnové ryby — sardinky, ančovičky, sardele a parmovité ryby
Doplňkově malé korýši
Při El Niño, kdy ryby mizí, jsou ptáci často vyhladovělí
Populace: Přibližně **1 200 dospělých jedinců** (IUCN 2018), průměr za poslední roky kolem 1 500. Populace silně osciluje s cyklem **ENSO** (El Niño – Southern Oscillation) — velké El Niño dokážou populaci srazit až o 77 % během jediné sezóny. Druh patří mezi nejohroženější tučňáky světa.

Historie

Druh popsal v roce 1871 švédský ornitolog Carl Jakob Sundevall. Předpokládá se, že předci druhu doputovali na Galapágy podél **Humboldtova proudu** z chladných vod jižního Pacifiku a v izolaci rovníkového souostroví se zmenšili i zesvětlili ve srovnání se svými kontinentálními příbuznými (*Spheniscus humboldti* a *S. magellanicus*). Je to jediný druh tučňáka, který hnízdí severně od rovníku — některé kolonie na severním cípu Isabely leží na 0°41'N.