NT · Téměř ohrožený EN: Emperor penguin

Tučňák císařský

Aptenodytes forsteri

Dva dospělí tučňáci císařští s mládětem na sněhu na Snow Hill Islandu, Antarktida — Foto **Ian Duffy**, licence CC BY 2.0. Zdroj

Největší a nejhlouběji se potápějící druh tučňáka. Jediný pták, který hnízdí v antarktické zimě přímo na mořském ledě.

Tučňák císařský je největší žijící druh tučňáka a jeden z nejpozoruhodnějších ptáků světa. Dospělí samci i samice měří kolem 1,2 metru a v plné kondici před zimou váží přes 40 kilogramů — většinu této váhy tvoří tuk, který je udrží naživu během měsíců hladovění v antarktické zimě. Žijí v oblasti, která je pro jakéhokoliv jiného ptáka příliš nehostinná: na pevném mořském ledě obklopujícím Antarktidu, kde teploty klesají hluboko pod −40 °C a fouká vítr o rychlosti přes 100 km/h.

Jako jediný pták hnízdí právě v zimě. Po spáření v dubnu samice snese jediné vejce a předá ho samci, který ho dva měsíce inkubuje na nohou pod kožní řasou, zatímco samice putuje i sto kilometrů zpět k otevřenému moři nakrmit se. Samci mezitím tvoří obří schoulené skupiny — „huddle” — ve kterých se střídavě posouvají z okraje do středu, aby vydrželi mráz. Když se samice vrátí právě ve chvíli líhnutí, zkušený rodičovský pár si vymění mládě a samec se poprvé za čtyři měsíce nají. Tahle evoluční choreografie je tak přesná, že pozorovatelé expedice Terra Nova, kteří ji v roce 1911 jako první systematicky zdokumentovali, ji nazvali „nejtěžší cestou světa” — a kniha stejného jména vyšla o deset let později.

Fakta

Rod: Aptenodytes
Výška: 100–130 cm
Váha: 22–45 kg
Habitat: Antarktický mořský led a ledový šelf; hnízdí v koloniích na pevném ledě (fast ice) daleko od otevřeného moře.
Délka života: 20 let ve volné přírodě
40 let v péči lidí
Rozšíření: Antarktida (pobřeží a přilehlý mořský led)
Strava: Ryby (zejména stříbrnoočko antarktické, Pleuragramma antarctica)
Kalmary
Krill
Populace: Odhad ~250 000–600 000 hnízdících párů (IUCN, 2020). Populace klesá kvůli úbytku mořského ledu.

Historie

Poprvé vědecky popsán v 19. století během britských antarktických expedic. Hnízdní chování v zimě bylo detailně zdokumentováno až expedicí Terra Nova (1910–1913); Apsley Cherry-Garrard popsal pochod za vejci v knize The Worst Journey in the World.

Galerie

Foto Ian Duffy, CC BY 2.0. Zdroj
Foto François Guerraz, CC BY-SA 3.0. Zdroj
Foto Matthieu Weber, public domain. Zdroj
Foto Denis Luyten, Public domain. Zdroj
Foto Denis Luyten, Public domain. Zdroj
Foto Dargaud, CC BY-SA 4.0. Zdroj
Foto Алексей Логинов, CC BY 4.0. Zdroj
Foto Ian Duffy from UK, CC BY 2.0. Zdroj
Foto Ian Duffy from UK, CC BY 2.0. Zdroj
Foto Diego Tirira from Quito, Ecuador, CC BY-SA 2.0. Zdroj
Foto Diego Tirira from Quito, Ecuador, CC BY-SA 2.0. Zdroj
Foto François Guerraz, CC BY-SA 3.0. Zdroj
Foto TESSIER Ewan, CC BY-SA 4.0. Zdroj
Foto Denis Luyten, Public domain. Zdroj
Foto Denis Luyten, Public domain. Zdroj
Foto Diego Tirira from Quito, Ecuador, CC BY-SA 2.0. Zdroj
Foto Diego Tirira from Quito, Ecuador, CC BY-SA 2.0. Zdroj
Foto TESSIER Ewan, CC BY-SA 4.0. Zdroj
Foto Christopher Michel, CC BY 2.0. Zdroj
Foto U.S. Geological Survey from Reston, VA, USA, Public domain. Zdroj
Foto TESSIER Ewan, CC BY-SA 4.0. Zdroj
Foto This illustration is part of Matthieu Weber's travels. If you see a media on …, Public domain. Zdroj
Foto division, CSIRO, CC BY 3.0. Zdroj