Preskocit
LC · Málo dotčený EN: Gentoo penguin

Tučňák oslí

Pygoscelis papua

Foto Liam Quinn, licence CC BY-SA 2.0. Zdroj

Třetí největší druh tučňáka s nápadným oranžově-červeným zobákem a bílou skvrnou nad okem. Nejrychlejší plavec ze všech tučňáků.

O druhu

Tučňák oslí je třetí největší druh tučňáka a zároveň nejrychlejší plavec ze všech tučňáků — pod vodou dokáže krátce dosáhnout rychlosti až 36 kilometrů v hodině. Poznáte ho podle jasně oranžově-červeného zobáku a bílé skvrny, která se táhne jako čelenka nad oběma očima. Hnízdí v menších koloniích než jeho antarktičtí příbuzní, často na travnatých ostrovech a pobřežích subantarktické zóny. Hnízdo si staví z kamenů, trsů trávy a peří — a podobně jako tučňák kroužkový si kameny rád krade od sousedů.

Druh popsal v roce 1781 přírodovědec Johann Reinhold Forster během své cesty na Falklandy. Dnes žije největší populace právě tam — asi dva z každých pěti tučňáků oslích patří falklandskému stádu. Na rozdíl od mnoha polárních druhů se mu daří dobře: populace celkově roste a druh se navíc šíří jižněji, pravděpodobně jak ustupuje mořský led kolem Antarktického poloostrova. V zoologických zahradách patří mezi nejoblíbenější tučňáky — jeden jedinec v Odense v Dánsku se dožil přes 41 let, což je rekord mezi všemi tučňáky v lidské péči.

Fakta

Rod
Pygoscelis
Výška
75–90 cm
Váha
5–9 kg
Habitat
Chladná jižní moře od subantarktických ostrovů po pobřeží Antarktického poloostrova. Hnízdí v koloniích na travnatých nebo skalnatých pobřežích, méně často na ledu.
Délka života
13 let ve volné přírodě
41 let v péči lidí
Rozšíření
  • Antarktický poloostrov
  • Falklandy (asi 40 % světové populace)
  • Jižní Georgie, Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje
  • Kerguelovy ostrovy, Crozetovy ostrovy, Heardův a McDonaldovy ostrovy
  • Macquarie, Marion a Prince Edward Islands
Strava
  • Ryby z čeledi Nototheniidae (antarktické ryby)
  • Krill antarktický (Euphausia superba)
  • Hlavonožci — chobotnice a kalmary
Populace
Odhad kolem 774 000 dospělých jedinců (IUCN 2020), přes 300 000 hnízdících párů. Populace celkově rostoucí — druh se šíří jižněji pravděpodobně v reakci na oteplování.

Historie

Druh poprvé popsal německo-skotský přírodovědec Johann Reinhold Forster v roce 1781, když cestoval na Falklandy. Latinské jméno papua je zavádějící — druh nemá s Papuou-Novou Guineou nic společného, Forster ho pravděpodobně odvodil z nepřesné lokalitní poznámky. V péči lidí se dožívá výjimečně dlouho: rekord drží tučňák ze zoologické zahrady Odense v Dánsku, který žil přes 41 let.

  • Foto Nick (Flickr IntrepidExplorer82), CC BY 2.0. Zdroj

  • Foto Christopher Michel, CC BY 2.0. Zdroj

  • Foto Liam Quinn, CC BY-SA 2.0. Zdroj

  • Foto W. Bulach, CC BY-SA 4.0. Zdroj

  • Foto Armando C. L. Genta, CC BY-SA 4.0. Zdroj

  • Foto Armando C. L. Genta, CC BY-SA 4.0. Zdroj

  • Foto W. Bulach, CC BY-SA 4.0. Zdroj

  • Foto Binaryboy, CC BY 3.0. Zdroj

  • Foto Binaryboy, CC BY 3.0. Zdroj

  • Foto Chris Pearson from Leuchars, Scotland, CC BY 2.0. Zdroj

  • Foto Christopher Michel, CC BY 2.0. Zdroj

  • Foto Hannes Grobe, CC BY-SA 4.0. Zdroj

  • Foto Acaro, CC BY-SA 3.0. Zdroj

Zvuk a video

Tučňáci oslí v Neko Harbor na Antarktickém poloostrově — pohyb koloniem, interakce.

Video Bettina May, licence CC BY 3.0. · délka 0:53 · Zdroj

Zdroje

Ověřené prameny pro fakta na této stránce. Aktualizováno 19. dubna 2026.