LC · Málo dotčený EN: Gentoo penguin

Tučňák oslí

Pygoscelis papua

Třetí největší druh tučňáka s nápadným oranžově-červeným zobákem a bílou skvrnou nad okem. Nejrychlejší plavec ze všech tučňáků.

Tučňák oslí je třetí největší druh tučňáka a zároveň nejrychlejší plavec ze všech tučňáků — pod vodou dokáže krátce dosáhnout rychlosti až 36 kilometrů v hodině. Poznáte ho podle jasně oranžově-červeného zobáku a bílé skvrny, která se táhne jako čelenka nad oběma očima. Hnízdí v menších koloniích než jeho antarktičtí příbuzní, často na travnatých ostrovech a pobřežích subantarktické zóny. Hnízdo si staví z kamenů, trsů trávy a peří — a podobně jako tučňák kroužkový si kameny rád krade od sousedů.

Druh popsal v roce 1781 přírodovědec Johann Reinhold Forster během své cesty na Falklandy. Dnes žije největší populace právě tam — asi dva z každých pěti tučňáků oslích patří falklandskému stádu. Na rozdíl od mnoha polárních druhů se mu daří dobře: populace celkově roste a druh se navíc šíří jižněji, pravděpodobně jak ustupuje mořský led kolem Antarktického poloostrova. V zoologických zahradách patří mezi nejoblíbenější tučňáky — jeden jedinec v Odense v Dánsku se dožil přes 41 let, což je rekord mezi všemi tučňáky v lidské péči.

Fakta

Rod: Pygoscelis
Výška: 75–90 cm
Váha: 5–9 kg
Habitat: Chladná jižní moře od subantarktických ostrovů po pobřeží Antarktického poloostrova. Hnízdí v koloniích na travnatých nebo skalnatých pobřežích, méně často na ledu.
Délka života: 13 let ve volné přírodě
41 let v péči lidí
Rozšíření: Antarktický poloostrov
Falklandy (asi 40 % světové populace)
Jižní Georgie, Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje
Kerguelovy ostrovy, Crozetovy ostrovy, Heardův a McDonaldovy ostrovy
Macquarie, Marion a Prince Edward Islands
Strava: Ryby z čeledi Nototheniidae (antarktické ryby)
Krill antarktický (Euphausia superba)
Hlavonožci — chobotnice a kalmary
Populace: Odhad kolem 774 000 dospělých jedinců (IUCN 2020), přes 300 000 hnízdících párů. Populace celkově rostoucí — druh se šíří jižněji pravděpodobně v reakci na oteplování.

Historie

Druh poprvé popsal německo-skotský přírodovědec Johann Reinhold Forster v roce 1781, když cestoval na Falklandy. Latinské jméno papua je zavádějící — druh nemá s Papuou-Novou Guineou nic společného, Forster ho pravděpodobně odvodil z nepřesné lokalitní poznámky. V péči lidí se dožívá výjimečně dlouho: rekord drží tučňák ze zoologické zahrady Odense v Dánsku, který žil přes 41 let.