EN · Ohrožený EN: Erect-crested penguin

Tučňák Sclaterův

Eudyptes sclateri

Jediný chocholatý tučňák, který dokáže žluté ozdobné peří nad očima vzpřímit kolmo vzhůru jako štětky. Endemit Bounty a Antipodes Islands - hnízdí na dvou drobných, neobydlených souostrovích mezi Novým Zélandem a Antarktidou.

Tučňák Sclaterův je jedním z nejpozoruhodnějších, ale i nejohroženějších zástupců chocholatých tučňáků. Dospělec dorůstá až sedmdesát centimetrů a samci mohou vážit přes šest kilogramů - jsou tak mezi tučňáky rodu Eudyptes jedni z nejrobustnějších. Druhovou vizitkou jsou žlutá ozdobná péra nad očima, která si jako jediný tučňák dokáže postavit kolmo vzhůru - jako by nosil dva malé štětce. Hnízdí pouze na dvou odlehlých souostrovích - Bounty a Antipodes Islands mezi Novým Zélandem a Antarktidou. Obě místa jsou prakticky neobydlená a pokrytá holou skálou, kterou ošlehávají antarktické bouře.

Druh popsal v roce 1888 novozélandský právník a amatérský ornitolog Walter Lawry Buller. Jméno sclateri mu přiřkl na počest britského zoologa Philipa Lutleyho Sclatera, který byl v té době významnou postavou londýnské zoologické společnosti. V maorštině se tučňák nazývá tawaki nana hī. Populace druhu se od padesátých let dvacátého století drasticky zmenšila - zatímco v 70. letech se odhadovala na čtvrt milionu hnízdních párů, dnes zbývá zhruba 150 000 dospělých jedinců a IUCN druh vede jako ohrožený. Drobné historické kolonie na Campbell, Auckland a dokonce na Otago Peninsula na Jižním ostrově Nového Zélandu zanikly už ve 40. letech 20. století a dnešní hnízdění se odehrává výhradně na Bounty a Antipodes Islands. Hlavní hrozbou jsou změny dostupnosti krilu způsobené oteplováním oceánu a také riziko invazních druhů, které by se mohly na ostrovy dostat s pobřežní lodí.

Fakta

Rod: Eudyptes
Výška: 50–70 cm
Váha: 2.5–6 kg
Habitat: Skalnaté pobřežní terasy a útesy bez vegetace - oba jeho hnízdní ostrovy jsou prakticky holé skály bez stromů. Hnízdí v rozsáhlých koloniích, někdy společně s tučňáky skalními jižními nebo s albatrosy Salvinovými.
Délka života: 10 let ve volné přírodě
Rozšíření: Bounty Islands (hlavní kolonie)
Antipodes Islands
Historicky drobné kolonie na Campbell Island, Auckland Islands a Otago Peninsula (zanikly do 40. let 20. století)
Mimo hnízdní sezónu pelagický v jižních vodách kolem subantarktických ostrovů
Strava: Kril a drobní korýši (pravděpodobně hlavní složka)
Malé hlavonožce - olihně a sepiolky
Drobné ryby zachycované při ponorech
Potápění: Hloubka: obvykle 30 m, max 110 m · Délka ponoru: obvykle 1 min 30 s, max 2 min
Málo prozkoumaný druh, dostupné údaje pocházejí z ojedinělých studií u ostrovů Antipodes a Bounty.
Populace: Přibližně 150 000 dospělých jedinců v současnosti (IUCN 2020). Ještě v 70. letech 20. století se populace odhadovala na 230 000 hnízdních párů, od té doby tedy klesla zhruba o polovinu. V posledních dvou desetiletích se pokles podle pozorování zpomalil, celkový trend ale zůstává sestupný.

Mapa výskytu

4 kolonie druhu Tučňák Sclaterův. Klikni na bod nebo na položku seznamu pro zvýraznění lokality.

hnízdiště

Historie

Druh popsal v roce 1888 novozélandský právník a přírodovědec Walter Lawry Buller a pojmenoval ho po britském zoologovi **Philipu Lutleym Sclaterovi**, tehdejším sekretáři Zoologické společnosti v Londýně. V maorštině nese druh jméno *tawaki nana hī*. Schopnost postavit žluté chocholky kolmo vzhůru je naprosto unikátní - žádný jiný tučňák své ozdobné peří takto neovládá.