Přeskočit na obsah
VU · Zranitelný EN: Humboldt penguin

Tučňák Humboldtův

Spheniscus humboldti

Foto Pete Cable, licence CC BY 2.0. Zdroj

Druh žijící podél Humboldtova proudu na pobřeží Peru a Chile. Pojmenován po přírodovědci Alexandru von Humboldtovi. Populace citlivá na cyklus El Niño - při velkém El Niño 1982-83 klesla o 65 %.

O druhu

Tučňák Humboldtův je středně velký pobřežní tučňák, který obývá Tichomořské pobřeží Peru a Chile podél studeného Humboldtova proudu. Dospělci měří 56 až 73 centimetrů a s hmotností kolem pěti kilogramů patří mezi nejtěžší druhy rodu Spheniscus - jsou tedy o něco větší než jejich bližší příbuzní tučňák brýlový a galapážský. Podobně jako ostatní zástupci rodu má černou hlavu lemovanou bílým proužkem od oka přes spánky k hrdlu, ale v porovnání s tučňákem magellanským má jen jeden výrazný černý pás přes hruď. Druh je silně vázaný na Humboldtův proud - studenou mořskou masu, která se valí od Antarktidy kolem jihoamerického pobřeží a tlačí se k severu až k Peru. Tam se potkává s teplejšími tropickými vodami a vytváří jeden z nejproduktivnějších mořských ekosystémů planety, plný sardel peruánských a sardinek - hlavní kořisti tučňáků.

Druh popsal v roce 1834 německý přírodovědec Franz Julius Ferdinand Meyen během plavby kolem světa a pojmenoval ho po Alexandru von Humboldtovi, který o tři desetiletí dříve objevil a zmapoval studený proud odpovědný za neobvyklou produktivitu peruánského moře. Dnes IUCN vede druh jako Vulnerable a v roce 2020 odhaduje přibližně 23 800 dospělých jedinců s klesajícím trendem. Populace je mimořádně citlivá na cyklus El Niño - Southern Oscillation: když se povrchové vody v Tichomoří oteplí, sardele klesnou do větších hloubek a tučňáci zůstanou bez potravy. Největší zaznamenaný propad přineslo velké El Niño v letech 1982-1983, kdy se globální stavy snížily o zhruba 65 %. Zhruba 80 % dnešní populace žije v chráněných oblastech severního Chile - především na ostrovech Chañaral a Choros, tvořících národní rezervaci Pingüino de Humboldt. V Peru je klíčová kolonie na poloostrově Punta San Juan, kde druh chrání Peruánská univerzita agrární La Molina spolu s průmyslem sklízejícím guáno. Hlavními hrozbami zůstávají klimatické změny, přerybaření hejnových ryb, bycatch v rybářských sítích a plánovaná těžba u pobřežních kolonií.

Fakta

Rod
Spheniscus
Výška
56–70 cm
Váha
2.9–6 kg
Habitat
Skalnaté pobřežní ostrovy a útesy chlazené Humboldtovým proudem. Tučňáci hnízdí v norách vyhloubených do silných vrstev guana, ve skalních puklinách nebo pod balvany. Upwelling studené vody udržuje teplotu moře kolem 15 °C i v tropech, zatímco vzduch může přes den překročit 30 °C - tučňáci proto pouštějí přebytečné teplo skrz neopeřené plošky na obličeji a nohou.
Délka života
15 let ve volné přírodě
30 let v péči lidí
Rozšíření
  • Tichomořské pobřeží Peru a Chile podél Humboldtova proudu
  • Severní hranice u mysu Parinas v Peru (asi 4° j. š.)
  • Jižní hranice u ostrova Chiloé v jižním Chile
  • Isla Chañaral a Isla Choros - největší chilské kolonie (Atacama, Coquimbo)
  • Punta San Juan v Peru - hlavní chráněná kolonie
Strava
  • Drobné hejnové ryby - sardele peruánské a sardinky
  • Severnější kolonie konzumují saury (Scomberesox saurus) a jehlici mořskou (Belone)
  • Doplňkově olihně a drobní korýši
  • Kořist velikosti 3-27 cm, běžný lov do hloubky 30 m, zaznamenáno až 54 m
Potápění
Hloubka: obvykle 30 m, max 54 m · Délka ponoru: obvykle 1 min 30 s, max 2 min 30 s
Loví v chladném Humboldtově proudu při pobřeží Chile a Peru. Většina ponorů je do 30 m a trvá kolem 1,5 minuty; nejhlubší zaznamenaný ponor 54 m.
Populace
IUCN v roce 2020 odhaduje přibližně **23 800 dospělých jedinců** a populační trend klesající. Zhruba 80 % světové populace žije v chráněných oblastech severního Chile (regiony Atacama a Coquimbo). Před velkým El Niño 1982-1983 populace čítala odhadem 20 000 dospělých jedinců; po roce 1984 klesla na 2 100-3 000 ptáků, což je propad zhruba o 65 %. Od té doby se stavy zčásti vrátily, ale každé silné El Niño je znovu srazí.

Mapa výskytu

8 kolonií druhu Tučňák Humboldtův. Klikni na bod nebo na položku seznamu pro zvýraznění lokality.

Punta San Juan — Peru, Ica - jedna z největších kolonií, chráněná rezervace Isla Chañaral — Chile, Atacama - největší chilská kolonie druhu Isla Foca — Severní Peru, Piura - severní hranice areálu druhu Pan de Azúcar — Chilský národní park, ostrov u pobřeží Atacamy Ballestas — Peru, Paracas - ostrovy s velkou populací mořských ptáků Cachagua — Chile, středopacifické pobřeží, ~800 ptáků Isla Choros — Chile, Coquimbo - rezervace Pingüino de Humboldt Piñihuil (Chiloé) — Chile, severozápadní Chiloé - jižní hranice areálu
hnízdiště

Historie

Druh popsal v roce 1834 německý lékař a přírodovědec Franz Julius Ferdinand Meyen během plavby kolem světa na pruské obchodní lodi *Princess Louise*. Jméno dal druhu na počest pruského přírodovědce **Alexandra von Humboldta**, který v letech 1802-1804 mapoval peruánské pobřeží a popsal studený mořský proud, jenž dnes nese jeho jméno a určuje ekologii celého druhu. V Peru se tučňákovi lidově přezdívá *pájaro-niño* (*pták-dítě*) kvůli kolébavé chůzi.

  • Foto Dennis Jarvis (archer10), CC BY-SA 2.0. Zdroj

  • Foto Carlos Teixidor Cadenas, CC BY-SA 4.0. Zdroj

  • Foto Lisa Weichel, CC BY 2.0. Zdroj

  • Foto PsamatheM, CC BY-SA 4.0. Zdroj

  • Foto PsamatheM, CC BY-SA 4.0. Zdroj

  • Foto The original uploader was Ljuba brank at Slovenian Wikipedia., CC BY-SA 3.0. Zdroj

  • Foto CARLOS TEIXIDOR CADENAS, CC BY-SA 4.0. Zdroj

  • Foto Murray Foubister, CC BY-SA 2.0. Zdroj

  • Foto Murray Foubister, CC BY-SA 2.0. Zdroj

  • Foto Dominic Sherony, CC BY-SA 2.0. Zdroj

  • Foto Charles J. Sharp, CC BY-SA 4.0. Zdroj

  • Foto Charles J. Sharp, CC BY-SA 4.0. Zdroj

  • Foto Francesco Veronesi from Italy, CC BY-SA 2.0. Zdroj

Zvuk a video

Hlas druhu

Volání dospělého tučňáka Humboldtova

Nahrávka Cristian Pinto, licence CC BY-NC-SA 4.0. · délka 0:30 · Zdroj

Zdroje

Ověřené prameny pro fakta na této stránce. Aktualizováno 19. dubna 2026.