Tučňák skalní severní

Tučňák skalní severní je nejmenší a zároveň nejohroženější zástupce „rockhopperů” — skupiny drobných skalolezeckých tučňáků, která ještě do roku 2006 platila za jediný druh. Severní forma dorůstá v průměru o tři až pět centimetrů víc než její jižní bratranec a nápadně se odlišuje delšími a hustějšími žlutými ozdobnými péry vyrůstajícími nad očima. Ve volné přírodě se dožívá přibližně deseti let, hnízdí v hustých, extrémně hlučných koloniích na skalnatých svazích a do moře se spouští po strmých útesech, po kterých doslova skáče — odtud i anglické pojmenování rockhopper.

Druh popsali Gregory Mathews a Tom Iredale v roce 1921, ale až ucelená studie z roku 2006 prokázala na základě rozdílů v hlasu, morfologii a genetice, že jde o samostatný druh oddělený od tučňáka skalního jižního. Bohužel dobrá zpráva o nově uznaném druhu šla ruku v ruce se zprávou špatnou — populace severních rockhopperů se od padesátých let dvacátého století propadla o více než devadesát procent. Na atlantických ostrovech kolem Tristan da Cunha klesá dál tempem blížícím se třem procentům ročně a IUCN druh vede jako ohrožený. Za hlavní příčiny jsou pokládané změny mořských proudů ovlivňující dostupnost krilu, historické pytláctví a v poslední dekádě také lokální katastrofy — například havárie lodi MS Oliva v roce 2011, která u Nightingale Island zasáhla tisíce jedinců ropnou skvrnou.