LC · Málo dotčený EN: King penguin

Tučňák patagonský

Aptenodytes patagonicus

Druhý největší tučňák hned po císařském. Má výrazné oranžové skvrny po stranách hlavy a žije na chladných subantarktických ostrovech od Falkland až po Macquarie.

Tučňák patagonský je po císařském druhý největší žijící tučňák — dospělí samci váží kolem 15 kilogramů a měří téměř metr. Od svého bližšího příbuzného se liší štíhlejší postavou a nápadnými oranžovými skvrnami po stranách hlavy, které plynule přecházejí do žluté náprsenky. Rozdíl je i v životním stylu: císařský hnízdí na antarktickém mořském ledu, zatímco patagonský vyhledává mírnější pobřeží subantarktických ostrovů, kde si kolonie staví přímo na pláních bez sněhu. Hnízdění se neobejde bez dvou zim — cyklus rozmnožování trvá čtrnáct až šestnáct měsíců a rodiče se v péči o jediné mládě pravidelně střídají.

Druh popsal roku 1778 anglický přírodovědec John Frederick Miller a v 19. století se stal obětí intenzivního lovu — z jejich podkožního tuku se získával olej pro osvětlení. Populace se od té doby výrazně zotavila a dnes IUCN odhaduje přes milion rozmnožujících se párů. Největší kolonie na ostrově Jižní Georgie čítají stovky tisíc ptáků a patří mezi nejpůsobivější přírodní podívané planety. Do budoucna se vědci obávají dopadů oteplování oceánu na populace lampovníků, které tvoří hlavní složku stravy — posun jejich výskytu totiž tučňáka nutí plavat při hledání potravy dál od hnízda.

Fakta

Rod: Aptenodytes
Výška: 85–95 cm
Váha: 9.3–18 kg
Habitat: Subantarktické ostrovy s plážemi, nízkou vegetací a dostupným mořem. Hnízdí v obrovských, hustě osídlených koloniích na otevřených pláních bez sněhu.
Délka života: 20 let ve volné přírodě
26 let v péči lidí
Rozšíření: Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy
Falklandy
Crozetovy ostrovy a Kergueleny
Ostrovy prince Edwarda a Marion
Macquarie a Bouvetův ostrov
Strava: Malé mezopelagické ryby rodu Myctophidae (lampovníci)
Hlavonožci, zejména olihně rodu Kondakovia
Příležitostně drobní korýši
Populace: Globální populace přes 1 milion rozmnožujících se párů (IUCN). Trend dlouhodobě stabilní nebo mírně rostoucí, místně se projevuje tlak teplotních anomálií v oceánu na dostupnost kořisti.

Historie

Druh popsal v roce 1778 anglický přírodovědec John Frederick Miller. Jméno patagonicus se historicky odvozovalo od jižních břehů Jižní Ameriky, přestože těžiště populace leží na subantarktických ostrovech. V 19. století byl druh intenzivně lovený pro olej, dnes patří mezi ikony sub-Antarktidy.